Tádžikistán – treking ve Fanských horách

Možnosti dopravy

• letecky

Možnosti stravování

• snídaně

Popis

Fanské hory jsou součástí rozlehlé tádžicko-kyrgyzské soustavy Pamíro-Alaje. Pro svou geologickou pestrost se pyšní rozmanitou krásou masivních velehor i ostrých skalních štítů, díky trochu vyšším srážkovým úhrnům jsou zelenější než většina okolních středoasijských pohoří a zdobí je řada krásných jezer. Proto jsou oblíbeným cílem zahraničních a mezi nimi zejména českých turistů i horolezců, což znamená, že zde nebudeme jediná skupina a párkrát za den možná někoho potkáme.

Oblíbený je zde okruh kolem nejvyšší hory Čimtargy (5489 m), my ale zvolíme originálnější trasu. Z fanského okruhu absolvujeme jeho krásnější severní polovinu a pak nás džípy, jen s krátkou zastávkou v civilizaci, převezou k největšímu jezeru Iskanderkul. Odtud se vydáme na přechod sousedního Hissarského hřbetu přes nejvyšší bod celé trasy, sedlo Gaznok (4270 m).

Tyto hory jsou dosud turisticky zcela nedotčené, v dolinách mineme jen ojedinělé primitivní kyšlaky a pastevecké stany, přičemž setkání s místními horaly bude oboustranným zážitkem. Navíc málokteré světové velehory jsou tak pohodlně dostupné – jen asi 5 hodin jízdy autem, což nám umožní užít si nedotčenou horskou přírodu opravdu plnými doušky a bez kompromisů. Závěr zájezdu v uzbeckém Samarkandu bude ostře kontrastovat s opuštěností a klidem hor, zavítáme ale do jednoho z nejvýznamnějších měst celé Hedvábné stezky.

S účinností od 1. 1. 2022 bylo pro občany ČR vízum do Tádžikistánu pro turistické cesty do 30 dní zrušeno.

Obtížnost obou treků spočívá především ve fyzické náročnosti spojené s nesením batohu s vybavením na táboření, přičemž první treking si můžete ulehčit pronájmem osla na nesení batohu. Dále se zde uplatňuje vyšší nadmořská výška při přechodu sedel, na kterou se ale aklimatizujeme postupně, a svou roli hraje i odlehlost hor druhého treku. Exponované skalní pasáže na trecích nejsou, jen ojedinělé strmé svahy. Nejnáročnější budou tedy dny s přechodem obou hlavních sedel a nepovinný výstup na Pik Zmeja. Výstup až na jeho vrchol je závislý na aktuálních podmínkách, zejména na tom, bude-li závěrečná strmá část svahu pod sedlem bezpečně zvládnutelná bez maček.

V Tádžikistánu je samozřejmě daleko tepleji než u nás, ale v horách teplota s narůstající výškou výrazně klesá, zvláště při špatném počasí. Zhruba od 3000 m může i v létě sněžit, ale sníh zase obvykle brzy roztaje.

5–15 účastníků

Program zájezdu

Letecky Praha – Dušanbe, krátká prohlídka centra města; přejezd k severu tunelem skrz Hissarský hřbet a pak kaňony řek Jagnob a Zeravšan do Fanských hor, do turistické základny Artuč (2200 m).

Výstup do rozlehlé a mimořádně malebné kotliny Kulikalonských jezer, obklopené ostrými vápencovými štíty i mohutnými zaledněnými vrcholy se zas­távkou u největšího jezera; pak podél řady jezírek dojdeme na tábořiště u jezera Bibidžonat (2900 m) (8 km / ↑750 m / 6 h); vycházka nalehko do horní části kotliny k jezeru Dušocha pod severní stěnu pětitisícovky Mirali (5 km / ↑150 m / ↓150 m).

Přechod Alaudinského sedla (3800 m) k dvěma neméně krásným Alaudinským jezerům (2800 m), kde se utáboříme na dvě noci (8 km / ↑900 m / ↓1000 m / 7–8 h).

Výstup nalehko horskou dolinou pod nejvyšší vrchol Fanských hor Čimtargu (5489 m) – variantně jen k jezeru Mutnoje (3500 m) (12 km / ↑750 m / ↓750 m / 5–6 h), nebo náročně až do sedla Východní Kaznok a na sousední vrchol Pik Zmeja (4140 m) s nádherným panoramatickým výhledem na pětitisícovky Energija, Čimtarga, Zamok a Moskva (16 km / ↑1350 m / ↓1350 m / 10 h); návrat stejnou trasou na tábořiště u Alaudinských je­zer.

Krátký sestup do turistické základny (2 km / ↓150 m) a odtud atraktivní přejezd džípy – nejprve sjezd krásnou dolinou k silnici, oběd a nákup ovoce a zeleniny ve vesnici Sarvoda, dále výjezd k jezeru Iskanderkul – největší ve Fankách, zastávka na vykoupání; dojezd do penzionu ve vesničce Sarytag.

Čtyřdenní přechod Hissarského hřebene zahájíme kratším návratem auty k jezeru Iskanderkul, které si pak užijeme z vyhlídkové cesty podél jižního břehu jezera a kde mineme osamocenou prezidentskou vilu; následně vystoupáme sevřenou dolinou říčky Seridevol až na rozlehlou pastvinu vhodnou pro zatáboření, kde nás pravděpodobně přivítá stádo koní (10 km / ↑1100 m / ↓150 m / 7 h).

Malebná pasáž přes dvě travnatá sedla (3150 m a 3200 m) s krásnými výhledy; kratší sestup k odlehlému pasteveckému kyšlaku a pozvolný výstup dolinou říčky Obiborik pod naše zítřejší sedlo (14 km / ↑1000 m / ↓350 m / 8 h) – cestu nám určitě zpestří velké fotogenické stádo koz a ovcí a možná i pozvání na čaj do pasteveckého stanu, protože turisté jsou pro zdejší horaly vzácností a jejich zájem o cizince je nefalšovaný.

Přechod nejvyššího bodu celé trasy, sedla Jižní Gaznok (4270 m) – zde se nám otevře výhled k jihovýchodu na řadu dalších velehorských pásem a do hluboké doliny řeky Majchura, kam nás čeká dlouhý sestup; zatáboříme pravděpodobně u potoka blízko jediného místního kyšlaku a staneme se vítanou atrakcí pro místní děti (13 km / ↑750 m / ↓1850 m / 8 h).

Finální část sestupu hezkým údolím nad peřejemi řeky Majchura až k hlavní silnici, po které jsme před devíti dny mířili do hor (14 km / ↑150 m / ↓650 m / 5 h) – zde nás budou čekat auta, která nás odvezou podél mohutné řeky Zeravšan se zastávkou v Pandžakentu ve fotogenickém bazaru do uzbeckého Samarkandu, kde se ubytujeme na 2 noci (následující den v Samarkandu je zároveň rezervou pro případ, kdyby nás mimořádně špatné počasí nepustilo přes poslední sedlo). 

Samarkand: celodenní prohlídka jednoho z nejvýznamnějších center na Hedvábné stezce – nejikoničtější náměstí Samarkandu i celého Uzbekistánu Registán (neboli „Písečné náměstí“), Gúr-e-Emír – hrobka vládce Timura Lenka, centrální bazar a nákup posledních suvenýrů.

Letecky zpět do Prahy.